Hon za pokladem

Ve zvláštních samizdatových novinách jsem se dozvěděl o pozůstalosti po jedné postavě, která je zřejmě velmi známá v prostředí podivných v Praze a jež po sobě po smrti zanechal nějaký poklad. Už tohle samo o sobě působilo poněkud zvláštně, ale o to více jsem měl zájem se dozvědět více. Společně s kamarády jsme se tedy ozvali na náhodné číslo z novin a setkali jsme se se zcela cizím a náhodným člověkem slibujícím poklad. Ano, je to příšerný nápad, ale co nadělat. Zajímavé věci vyžadují přijmou na sebe nějakou míru rizika. 

Každopádně onen zesnulý byl zjevně vtipálek, který měl velmi rád dobrodružné knížky jak od Foglara. Spousta drobných úkolů a tajemství, která nakonec vedla k tašce. Jak vypadal takový úkol? Třeba najít hlavu draka v jednom z pražských parků. V hlavě pak byla krabička, která vyžadovala od nás nechat na místě vlastní báseň a čekat až se nám někdo ozve. A ano kontrolovali jsme jesti nás někdo v parku nepozoruje, nikdo to nebyl a přesto po asi 15ti minutách se nám ozvala nějaká žena s dalším úkolem a takhle to trvalo skoro tři dny běhání sem a tam.

Výsledek byl v obyčejné plátěné tašce. To bylo poněkud překvapivé, ale méně překvapivé než to co obsahovala a to byl výběr marmelád a kompotů. Jako vážně obyčejné marmelády a kompoty. Tedy dokud jsme je neochutnali, pak jsme zjistili, že nebyli až tak obyčejné jako spíše neobyčejné. Například umožnili fungovat ve faerii, kterou jsem popisoval i těm, kteří s Fae neměli nic společného. Každopádně doporučuji být opatrný při konzumaci neznámých pochutin a kdybyste nějaké takové pochutiny našli, ozvěte se mi.