Prague Wishes

Fae Garden Party by Duchess Flux Jak by tak asi mohl vypadat svět, ve kterém by nebylo možné rozpoznat rozdíl mezi snem a realitou? Je tohle prožitek, který zažívají ti co berou LSD a mohlo by se stát, že si dám trochu LSD aniž bych o tom věděl? Poslední víkend se mi tak trochu slévá. A pořád si ani vzdáleně nejsem jistý, jestli jsem ho prospal s nějakým těžším průběhem coronaviru nebo jestli jsem dostal nějakou drogu, nebo jsem se prostě a obyčejně zbláznil. Celý příběh začal nálezem nějakého pozapomenutého latinského textu někdy z osmnáctého století.  Text popisoval vyprávění jednoho z pražských šlechticů dané doby ohledně toho jak navštěvoval jakýsi velmi zvláštní dvůr. Nejzvláštnější na něm byl způsob jakým se do něj prý dalo dostat. Dveře se dali otevřít v zahradě onoho šlechtice poněkud zvláštním způsobem, který měl být popsaný v dokumentu uloženém u jedné notářské firmy. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že daná notářská firma stále existuje... A co více nejenž...

Ve zvláštních samizdatových novinách jsem se dozvěděl o pozůstalosti po jedné postavě, která je zřejmě velmi známá v prostředí podivných v Praze a jež po sobě po smrti zanechal nějaký poklad. Už tohle samo o sobě působilo poněkud zvláštně, ale o to více jsem měl zájem se dozvědět více. Společně s kamarády jsme se tedy ozvali na náhodné číslo z novin a setkali jsme se se zcela cizím a náhodným člověkem slibujícím poklad. Ano, je to příšerný nápad, ale co nadělat. Zajímavé věci vyžadují přijmou na sebe nějakou míru rizika.  Každopádně onen zesnulý byl zjevně vtipálek, který měl velmi rád dobrodružné knížky jak od Foglara. Spousta drobných úkolů a tajemství, která nakonec vedla k tašce. Jak vypadal takový úkol? Třeba najít hlavu draka v jednom z pražských parků. V hlavě pak byla krabička, která vyžadovala od nás nechat na místě vlastní báseň a čekat až se nám někdo ozve. A ano kontrolovali jsme jesti nás někdo v parku nepozoruje, nikdo to nebyl a přesto po asi 15ti minutách se nám ozv...

  Graveyard od Rory Macleoda Poslední z případů v poslední době se, jak by mělo být zřejmé z obrázku nahoře, věnuje hřbitovům a mrtvým obecně. V minulém týdnu se mi ozvala jedna ze čtenářek blogu s tím, že se kolem ní dějí divné věci, které neumí pořádně vysvětlit a požádala mě o osobní setkání s tím, že je to věc, kterou je asi vhodnější probrat osobně.  Setkali jsme se společně s dalšími lidmi, pro které je téma zemřelých také velmi blízké jejich srdci v parku Sacre Couer. Mladá žena s dítětem v kočárku a vzstresovaným výrazem ve tváři nám začala zpočátku trošku zmateně, ale následně vcelku pochopitelně vyprávět o svém problému. Ten problém měl být to, že vídá mrtvé. A to především venku a v situacích, které ji matou jako například, když se jeden z nich pokoušel skočit pod auto a ona tam málem skočila za ním.  I když tvrdila, že kolem nás zrovna nějací mrtví jsou, nikdo jiný je neviděl, nebýt toho jak vystresovaně působila, zahodil bych to s tím, že se jen snaží být za...