Ohně v Hloubětínské pískovně

Hloubětín leží v místech, kde se už v 18. století těžil písek. Díky tomu je prostor kolem Hloubětína plný zajímavostí v podzemí. Některé jsou přístupné zcela, některé na pozvání a do některých se dá dostat pouze pokud přesně víte kde je vstup a jste ohotni se prokopat trochou betonu, který skrývá vstup. Ne, že bych to někomu doporučoval. K místu se také váže spousta pověstí, a tak když jsem si uvědomil, že tam vcelku pravidelně při cestách domů vídám kolem jedenácté světla, musel jsem vyrazit to prozkoumat. 

    První návštěvu jsem provedl v průběhu dne. Prostě jsem se snažil najít to místo, odkud jsem viděl světlo. Především proto, abych vyloučil, že vidím nějaký dům, který si jen neumím zařadit na mapě. Žádný nicméně v té přibližné oblasti nebyl, a vlastně tam nebylo ani nic moc jiného prostě trocha lesa a svah. 

    Po hledání na internetu a pár pivech se známými jeskyňáři jsem zjistil, že na tom místě opravdu je několik nyní zabetonovaných vyústění jednoho z lomů v oblasti. Nicméně všichni byli přesvědčeni, že tam aktuálně nic otevřeného není a že se tam prakticky nedá dostat. Tím zůstávala pravděpodobná hypotéza, že toho relativně uschovaného prostoru využívají bezdomovci a svítí si tam takhle v noci než se jim povede usnout. 

    Každopádně tímto jsem začal poctivě jezdit z práce domů dostatečně pozdě, abych měl šanci tam ta světla znovu vidět. Štěstí se na mě docela usmálo. Netrvalo to ani týden a někdy kolem jedenácté jsem ta světla uviděl. Vrátil jsem se zpátky směrem na Hloubětín a trochu jsem se bál, že tam narazím na bandu bezďáků, kteří mě okradou o věci. Když jsem na místo dorazil tak jsem tam nicméně nenarazil ani na světla ani na nikoho jiného. Zjevně mi to zabralo příliš dlouho se vrátit zpátky. 

    Změnil jsem tedy rutinu a začal jezdit tramvají, abych se na místo dostal dříve, dvakrát jsem nicméně vyrazil z tramvajové zastávky jenom proto, abych zjistil, že na místě nic není. To mě teda docela dožralo. Netrvalo mi to na místo tak dlouho, ne víc než deset minut mezi tím co jsem viděl světla a co na místě nebylo vůbec nic. Nejvyšší čas se na místě schovat dopředu tak aby o mně nevěděli ať už jde o kohokoliv. 

    V neděli jsem si vytipoval a připravil úkryt na jednom ze stromů. Bylo sice trochu otravné se tam dostat, ale nakonec jsem našel snadnou cestu. V práci jsem si to zařídil tak, abych mohl celý týden vyrážet brzy a měl jsem tak čas se schovat na místě. No, bohužel nemohu říct, že by to bylo k něčemu dobrý. Celý týden co jsem tam byl schovaný jsem tam nic nenašel. Bohužel jsem neměl víc času se tématu věnovat, a tak jsem ho pro teď odložil, ale ten výsledek mě trochu znepokojuje, tak kdyby někdo měl čas a chuť tam strávit delší dobu, tak ty světla pořád cestou domů občas vidím.