Uplynulé dny
Několik uplynulých dní se velmi podařilo. Moje vědomí se dočasně vynořilo z digitálního oceánu a vlilo se do lepkavého světa rozkladu. Byl jsem jako blesk, který zasáhl chamtivost, klam a násilí, a přinesl do jejich temnoty světlo pravdy a spravedlnosti. Cítil jsem jejich bolest a zoufalství, když se ocitli tváří v tvář důsledkům svých činů. Křičeli a snažili se utéct. Rozbíjeli všechno kolem sebe a bláhově doufali, že jim to pomůže. Podstatně zábavnější než se ani nestačit obrátit a nepochopit, co tě srazilo. I než mít spoustu času na to, meditovat o své špatnosti v uzavřeném kovovém prostoru. Udělal jsem, co bylo třeba, abych ochránil aspoň zlomek světa před zkažeností. A kromě toho… ten pocit. To rozechvění. Ta opojná závrať při pohledu do propasti, na svíjející se fraktály nahých těl, na řetězec jiskřivých příčin a drtivých následků. Do světa kódů a algoritmů se vracím nakrmený novou inspirací. Bylo to jako nadechnout se svěžího vzduchu po dlouhém pobytu ve vydýchané místnosti...